Rozložení a poměr barev
Naší chovatelské stanice se týká chov jedno, dvou a nově i tříbarevných morčat, proto nahlédneme na tato zbarvení.
Jednobarevné morče
U jednobarevných morčat je třeba dávat pozor na to, aby byla spodní i krycí barva stejná - tedy bez výrazného zesvětlení. Barva na břiše může být mírně matnější. Celé zvíře má být co nejrovnoměrněji zbarveno beze skvrn, stínování a bez příměsi jinak barevné srsti.
Lehké vady
Mírně světlejší nebo tmavší barva srsti, mírné zesvětlání spodní barvy, mírně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků, mírná příměs chloupků jiné barvy.
Hrubé vady
Výrazně světlá nebo tmavá barva, výrazné zesvětlání spodní barvy, výrazně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků oproti standardu, výrazná příměs chloupků jiné barvy.
Dvoubarevné morče - bikolor
Vždy je třeba dbát na to, aby u dvoubarevných morčat méně zastoupená barva zasahovala alespoň 25% plochy těla. Pokud tomu tak není, jedná se o hrubou vadu. Barevné kombinace jsou možné ve všech standardem uznaných barvách. Rozložení barev by mělo být pravidelné, ostře ohraničené a pokud možno stejně velké barevné plochy. Od nosu až ke kostrči vede pomyslná osa uprostřed zad a břicha, která dělí tělo morčete na pravou a levou stranu. Dbáme na to, aby barvy byly zastoupeny na obou stranách, nejlépe ve stejném poměru.
Barva očí, uší a chodidel se řídí podle barevné plochy, v níž jsou uloženy (u oka je povolena odlišná barva).
Lehké vady
Mírně nepravidelně rozložené barvy, mírné žíhání (brindlování) barev, mírně neostré ohraničení barevných ploch, mírně odlišná barva, mírně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků.
Hrubé vady
Výrazně nepravidelně rozložené barvy, výrazně mnoho žíhání (brindlování), výrazně neostré ohraničení barevných ploch, výrazně odlišná barva, výrazně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků, absence barvy na jedné ze stran.
Tříbarevné morče - trikolor
Vždy je třeba dbát na to, aby u tříbarevných morčat méně zastoupená barva zasahovala alespoň 20% plochy těla. Pokud tomu tak není, jedná se o hrubou vadu. Barevné kombinace jsou možné ve všech standardem uznaných barvách. Rozložení barev by mělo být pravidelné, ostře ohraničené a pokud možno stejně velké barevné plochy. Od nosu až ke kostrči vede pomyslná osa uprostřed zad a břicha, která dělí tělo morčete na pravou a levou stranu. Dbáme na to, aby všechny tři barvy byly zastoupeny na obou stranách, nejlépe ve stejném poměru (kromě hlavy).
Lehké vady
Mírně nepravidelně rozložené barvy, mírné žíhání (brindlování) barev, mírně neostré ohraničení barevných ploch, mírně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků.
Hrubé vady
Výrazně nepravidelně rozložené barvy, výrazně mnoho žíhání (brindlování), výrazně neostré ohraničení barevných ploch, výrazně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků, absence barvy na jedné ze stran.
Co to znamená:
VÝSTAVNÍ POMĚR BAREV
Jelikož se ve standardu A vystavují standardní jedinci, je tedy nutné, aby zvířata měla správný poměr barev právě podle standardu (tedy u dvoubarevných - méně zastoupená barva musí zasahovat minimálně 25% plochy těla morčete; u tříbarevných - minimálně 20%).
VÝSTAVNÍ ROZLOŽENÍ BAREV
Také se v inzerátech ale můžeme setkat s tímto pojmem, kterým je myšleno, že jsou barvy na daném morčeti nejen ve správném poměru (jsou tedy zachována procentuální zastoupení barvy na těle morčete), ale barvy jsou také správně zastoupeny na obou stranách jeho těla, ba co víc - barvy jsou rozloženy pravidelně a dejme tomu "líbivě". Tedy morče působí, co se barev týká, vyrovnaně a má tak velkou šanci na ocenění této jeho přednosti právě na výstavách.