Morčátka, která chováme doma, mají své předky v Jižní Americe, v divokých morčatech. Už tam bývali domestikováni a chováni nejen kvůli masu a obětem, ale i jako mazlíček pro děti. Když Španělé na počátku 16. stol. objevili Jižní Ameriku, setkali se s těmito zvířátky v domech zdejších obyvatel. Už tehdy existovala morčata i v jiných barvách než v původní zlaté aguti.
Vzhledem ke svému způsobu života ve velkých společenstvích jsou tito drobní hlodavci naprosto mírumilovní a nemají agresivní chování. Morčata jsou velmi přítulná a ráda se chovají (pokud se tomu, že tato zvířátka hezky u pohlazení drží, dá říkat, že to opravdu mají ráda, či tuto naši přítulnost přátelsky trpí ;)). I péče o ně je poměrně jednoduchá a při nenápadném dozoru ji zvládne i malé dítě, proto jsou tolik oblíbená v rodinách s dětmi. Mimo to morčátka bývají aktivní přes den narozdíl od většiny ostatních hlodavců, takže se výborně hodí jako společenské zvířátko.
Jsou to zvědavá a velmi komunikativní zvířátka, podle zvuků, které vyluzují, mohou majitelé rozeznat jejich strach, osamocenost či pocit hladu. A protože jsou společenská, samotná v uzavřeném prostoru psychicky strádají, proto je ohleduplnější je chovat minimálně ve dvou (stejného pohlaví, pokud nechcete rozšířit morčecí společnost).
Dospělé morče váží 800 - 1300g a dosahuje velikosti 20 - 36cm. Tělíčko má robustní, zavalité, s krátkými končetinami, zadní nožičky delší než přední. Morče domácí ocásek zcela postrádá, ostatní morčatovití ho mají krátký až zakrnělý. Dožívá se cca 6 let a samička bývá březí 63 - 72 dní, rodí 1 - 6 mláďat.
Morčata ovládají celý komplex sociálního chování především díky svým smyslům. Jejich sluch je velmi dobře vyvinutý, vlastní mnohem více sluchových buněk než člověk. Čich využívají hlavně ke kontaktu mezi sebou. Vylučují speciální pachy či značkují močí. Tak mohou vyhledávat i ztracená mláďata. Vnímají nejrůznější pachy, které lidé ani nejsou schopni postřehnout. Agresivní pachy, jako např. cigaretový kouř, čisticí prostředky, silný parfém, do jejich teritoria raději vůbec nevpouštějte.
Stejně jako většina hlodavců má i morče široké zorné poledíky umístění očí, avšak na úkor odhadu vzdálenosti. Překážky zdolává pomocí hmatových vousků, mimo jiné mu umožňují zjistit, protáhne-li se otvorem. Stejné je to s chutí- co mu o potravě neřekne zrak, to se doví, až potravu ochutná. Nedivte se pak, pokud Vám Vaše morče odmítne jíst nějaký pamlsek - prostě mu nechutná.
