Proč zrovna "Z Jozefcheeku"?

Jednoduše proto, že život s morčátky je srandovní, pak s námi doma také bydlí ještě dvě jezevčí psí holky a dohromady potom všichni žijeme na jenom z pražských "kopců", jak se tu u nás říká. A tak název pramení z těchto indicií a vzniklo nám pojmenování - z Jozefčíku :). Zároveň jsme však chtěli zůstat "mezinárodní" a rádi bychom, aby na Vašich tvářích, anglicky cheeks ;), vykouzlila úsměv nejen naše odchovaná morčátka jako taková, ale i sám název chovky, tedy příjmení morčátek, nuže odtud poangličtělá verze - z Jozefcheeku :).

A jak to všechno začalo?

Začátek byl asi hodně podobný začátkům ostatních příznivců hlodavců, všeho malého a chlupatého, a tak jsem si domů tehdá ještě jako dítko přinesla svého prvního křečka.

To mi bylo asi deset let a volba padla na zverimexového křečíka džungarského, holčičku, která dostala pro svoji super schopnost rychle zdrhnout ze svého terárka jméno Speedy :) Necelý půlrok poté jsem si od kamarádky ještě donesla laboratorního myšáka Jerryho, jenž Speedy svými útěky směle konkuroval ;) Tihle prdísci se mnou byli přes tři roky a tak, jak jsem si je za sebou rychle pořídila, skoro současně mě i opustili o vánočním čase roku 1996.

Speedy s jedním z našich štěňátek jezevčíků

Následující rok jsem od svých kamarádů k narozeninám dostala své první morče, krásnou Kájinku. Byla opět zverimexová, ale nádherně vybarvená. Tehdy jsem říkala, že byla zbarvená jako divočák. Vedle červených ploten měla úžasné kresby, dnešní řečí bych mohla možná říci zlaté aguti, díky kterým se mi tolik líbila. V té době to nebyla až tak rozšířená barva, alespoň tedy já jsem se s ní setkala pouze na mé Káje, protože všechny moje kamarádky, které také morčátka chovaly, měly své mazlíky v typické kombinaci barev červená-bílá-černá. Kájinka byla vymazlené morče, které krátký čas ještě dělala společnost pandí křečice Mája, jež nás kvůli své nemoci ale velice brzy zase opustila. Nicméně Kájinka se mnou byla do úctyhodných šesti a půl let, odešla na podzim roku 2003.

Kájinka
 

Po odchodu mé milované jezevčice Deninky na sklonku léta roku 2007, našeho již druhého jezevčího člena rodiny (prvním byla Dášenka), jsem měla v srdci takové prázdno, že se mým přátelům zželelo a obdarovali mě Mikym, morčákem rozetkou. Miky byl krásnej víráček krémové barvy s bílou tlamičkou, jenomže moji bolest ze ztráty psího kamaráda, který se mnou prožil veškerá trápení nejen v době dospívání (Deninka s námi byla úžasných 14,5 let), bohužel nezacelil. A protože jsem věděla, že mu nemohu svoji lásku dát, nemohla jsem se mu věnovat tak, jak jsem chtěla, aby to byl šťastnej morčáček, darovala jsem ho do rodiny svých známých, kde na něj čekaly dvě dobré dětské dušičky.

Ale o dva a půl roku později, kdy náš dům již "okupují" nové dvě jezevčice opravdové morčomilovnice Jennina s Roxanou, jsem opět začala přemýšlet o zaplnění morčecí bedýnky. Moje sousedka, chovatelka německých dog se svojí chs Frogxtr, se tenkrát zbláznila do chovu potkánků, a tak mě napadlo, že až bude mít svůj první vrh, že si jednu holčičku vezmu, protože mně se potkani také moc líbí. Sama jsem již měla myšáka Jerryho, takže jsem k jejich obdivu zase tak daleko neměla.

Osud tomu však chtěl jinak a 17.11.2009 se u mne doma objevily nové dvě morčecí dušičky, kterým jsem poskytla přístřeší. Morčátka pocházejí z chovatelské stanice Salma, jež se z vážných důvodů musela rozloučit s některými svými odchovanci. Na internetu jsem pak náhodou našla prosbu chovatelky Verči Staňkové z CHS Bellezza Bohemica o umístění některých morčátek, které si ze zmiňované chovky dovezla, a protože jim sama nemohla domov nabídnout, pouze dočasně, sháněla pro ně nové páníky. Když jsem zahlídla fotky krásných černých morčátek a nejen jich (mezi umísťovanými byli i úžasní červení jedinci), bylo skoro rozhodnuto, že bych si nějakou holčičku mohla vzít. Veroniku jsem kontaktovala, vyzvídala, jestli je mezi chůďátky ještě volná nějaká černá morčínka, zda bych si ji tedy mohla rezervovat a přivézt domů. Verča ihned reagovala, slovo dalo slovo a za týden jsem měla u sebe hned dvě černé slečny s bílou korunkou :).

S mými prvními morčaty s průkazy původu plemene US crested, a to s Perlou Amanitou alias Amálkou (*31.1.2008, reg. č. 0360/08) a Palaé min Salmou alias Rozinkou (*13.9.2009, reg. č. 1399/09), jsem se ponořila do informací o "profesionálním" chovu morčat, jejich plemenech a barevných varietách a nakonec se i rozhodla, že si založím svoji chovatelskou stanici ...

Amálka	Rozinka